Coimbra
Historické centrum Coimbry
201 km ssv. od Lisabonu, 56 000 obyvatel. Hlavní město provincie Beira Litoral se rozkládá na svahu pahorku nad řekou Mondego. Byla prvním hlavním městem Portugalska. V r. 1308 sem byla z Lisabonu přenesena univerzita, založená králem Dinisem v r. 1290. V r. 1537 ji král Jan III. umístil ve svém paláci; povolal univerzitní mistry z Paříže, ze Salamanky a Bologne. Coimbra se tak stala jedním z nejvýznamnějších středisek humanismu své doby. Počátkem 16. st. se tu usadilo několik francouzských sochařů - Nicolas Chanterene, Jean de Rouen (Joăo de Ruăo), Jacques Buxe a Philippe Hodart. Spolu se Španěly zde usazenými - Diogem a Joăem de Castilho - vytvořili kolem r. 1530 sochařskou školu inspirovanou italskou renesanční dekorací. Nový styl, charakteristický bohatým cizelováním kamene (finální povrchová úprava povrchu a tvaru uměleckého výrobku), se rozšířil po celé zemi. Tzv. Stará katedrála (13, Sé Velha) vybudovaná v l. 1140 - 1175, vyhlíží jako pevnost. Hlavní románská fasáda kontrastuje svou střídmostí se severním portálem (Porta Espaciosa), který přistavěl r. 1530 Jean de Rouen; je jedním z prvních příkladů renesance v Portugalsku. Loď je lemována tribunou s byzantskými hlavicemi. Na pozdně gotickém oltáři - s hlavními obrazy Narození Páně a Vzkříšení - je v horní části výjev s Nanebevzetím P. Marie; oltář korunuje kříž s baldachýnem. Celé dílo ze zlaceného dřeva zhotovili Vlámové Olivier z Gentu a Hans z Yperu. Na pravé straně kůru v kapli Nejsvětější Svátosti je krásná kompozice od Tomáše Vehla, žáka Jeana de Rouen. Pod žehnající postavou Krista, obklopenou apoštoly, jsou čtyři evangelisté a naproti po stranách tabernákula - skřínka na ciboruim (hostii), baldachýnový přístřešek v gotické architektuře) P. Marie s Ježíškem a sv. Josef. Na levé straně kůru, v kapli sv. Petra, vyzdobené kachlíky, vidíme na nevalně zachovaném renesančním oltáři od Jeana de Rouen výjevy ze života sv. Petra. Křížová chodba (Claustro) z konce 13. st., v přechodném románsko-gotickém slohu, byla přestavěna v 18. st.. V kapitulní síni na jižním konci křížové chodby je hrobka Doma Sisnanda, prvního křesťanského místodržitele Coimbry (1091).
Tzv. Nová katedrála (9, Sé Nova) byla založena v r. 1598 a dokončena v r. 1698; je to typická jezuitská raně barokní architektura.
Kostel sv. Jakuba (27, Săo Tiago - Sant'Iago) z konce 17. st. je románský, s ústupkovým portálem a zdobenými sloupky s hlavicemi.
Klášter sv. Kříže (4) je postavený na zbytcích budovy ze 12. st.. Renesanční portál vytvořili Nicolas Chanterene a Diogo de Castilho v r. 1520. Uvnitř je zajímavá renesanční kazatelna a hrobky dvou prvních portugalských králů, v gotickém slohu a s prvky nastupující renesance. Chodba ticha (Claustro do Silencio; křížová chodba) z roku 1524 je příkladem čistého manuelského slohu, zbaveného příkras; tvůrcem byl Marcos Pires. Klášter bernardinů (10, Mosteiro de Celas) ze 12. st. má renesanční portál z r. 1530. Portál chrámu je z r. 1753; v sakristii jsou dvě desky z retabula (horní části oltáře) od Jeana de Rouen (16. st.), znázorňující sv. Jana Evangelistu a sv. Martina. Křížová chodba románsko- gotického slohu ze 13. st. má zajímavé zdobné hlavice. Tzv. Starý klášter sv. Kláry (11) ze 13. st. změnily nánosy řeky Mondega v rozvaliny. Tzv. Nový klášter sv. Kláry (5) má barokní kostel, v němž je stříbrná hrobka královny Izabely ze 17. st.. Dřevěnou sochu královninu provedl Teixeira Lopes.
Stará univerzita (8) má portál ze 17. st.. Jím se vstupuje na nádvoří, jemuž vévodí věž z 18. st.. Kaple v manuelském stylu s vynikajícím portálem je dílem Marcose Pirese; je zdobena kachlíky ze 17. st. a je spojena s Muzeem církevního umění. Knihovnu zřídil král Jan V. v r. 1724; zařízení jejích tří sálů je ze vzácných dřev, s bohatou barokní výzdobou a nástropními malbami. Almedina brána (3) z 12. st. je zbytkem opevnění. Palác Sub-Ripas (17) je manuelská stavba ze 16. st. Vila slzí (Quinta das Lágrimas) z konce 18. st. je obklopena malým romantickým lesoparkem, kde byla r. 1355 zavražděna Inés de Castro, tajná manželka následníka trůnu Petra. Zábavní park zvaný Portugalsko (21) pro malé je určen dětem; jsou tu miniaturní modely různých typů staveb v Portugalsku i v zámoří; vedle něj je Dětské muzeum. V botanické zahradě založené markýzem Pombalem, se pěstuje také mnoho tropických rostlin. Muzeum nesoucí jméno největšího portugalského sochaře (20, Museu Machaldo de Castro) je umístěno v biskupském paláci, přestavěném v 16. st.. Portál, vedoucí na nádvoří lemované lodžií, je dílem F. Terziho. - V prvním poschodí je sbírka církevních předmětů, krásné práce klenotnické, z fajánse (keramika), liturgické předměty (používané při bohoslužbách - kalich, kadidelnice) a především vlámské a portugalské malby ze 16. a 17. st. i plátna Josefy z Óbidos (činné v 17. st.); z upomínek na královnu Isabelu stojí za pozornost zlatý náhrdelník a korálový relikviář (schránka na ostatky). - Přízemí je věnováno plastice; je tu zajímavá socha rytíře na koni ze 14. st., plastika Kristus v hrobě (z téže doby) a dále díla coimberské školy, především sochařské kompozice Zvěstování (od Nicolase Chanterena), Poslední večeře (od Philippa Hodarta) a pěkný oltář (od neznámého autora) s výjevy ze života P. Marie. - V suterénu je možno vidět římské chodby s několika současnými sochami.
Osou celé severní části Portugalska je řeka Douro, třetí nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově. Ze 770 km jejího toku patří Portugalsku dolních 302 km, z nich plných 200 je splavných. V hraničním úseku spadá do Portugalska se španělské Mesety hlubokým kaňonem. Na kopcích podél řeky se rodí proslulé portské víno. Své jméno získalo od velkého exportního přístavu na řece, 4 km od jejího ústí do Atlantiku. Zde se však zmíněný nektar nepěstuje, pouze nechává dozrát - a to až 25 let. Sklepy, jejichž prohlídka je spojena s ochutnáním leží ve Vila Nova de Gaia - jižním předměstím Porta. Řeka Douro - řeka na Pyrenejském poloostrově, 938 km dlouhá. Pramení ve španělském Iberském pohoří, protéká suchou Mesetou a nálevkovitým ústím v Portugalsku se vlévá do Atlantského oceánu. Hydroelektrárny; na dolním toku splavná.